Ohlédnutí...

31. prosince 2013 v 14:05 | Petule =D |  Zápisníček
Ještě před rokem touhle dobou to byl vcelku normální fajn den. Sice nevím z jakého důvodu jsem nebyla s ním, ale byla jsem na brigádě - myslím. Hned prvního jsem jela poprvé navštívit jeho rodiče... Ale byl tu!



Dneska je tu také, ale pár metrů pod zemí... v bílé rakvi...jen tělo bez duše. Ten čas mi plyne tak hrozně pomalu. Vleče se každá vteřina dne. Řekla bych, že je to celá věčnost, co se to všechno tak šíleně posralo, ale není. Je to měsíc. Je to 51. dlouhých a prázdných dnů. Byli Vánoce a svátky, kdyby o tom všude nemluvili a všichni se nechovali tak šťastně tak ani nepostřehnu, že nějaké byly. A dnes poslední den v roce. Tak rozporuplném roce.

Tenhle rok byl geniální! Poprvé v životě jsem na otázku "Jak se máš?", odpovídala "Nic mi nechybí, skvěle". Od prvních chvil roku 2013, kdy jsme společně hrozně dlouho telefonovali to bylo báječné. Hned prvního jsme se jela poprvé představit k němu domů a pak hurá do Brna na zkoušky. Sestěhovali jsem si pokoje, začali žít spolu v jedné "domácnosti" ikdyž to bylo jen na koleji. Měla jsem ho každý den po svém boku. Každý den jsem vedle něj ulehala a ráno se budila se sluníčkem vedle sebe. Naučil mě tolik věcí, jak namuálních tak i jen jak být lepší. Poprvé jsem se někým byla na společné dovolené - jen my dva na Orlíku. Jezdila jsem s ním v létě v kombajnu. Viděla na vlastní oči, co obnáší jeho brigáda a měla jsem zážitek ze žní.

Prostě a jednoduše jsem nikdy nebyla šťastná více. Našla jsem si brigádu, která nebyla časově náročná ani špatně placená a měla jsem jeho. Nebyla bych tolik závislá na rodičích a mohla jsem si plnými doušky užívat jeho náručí. Ale ne, nemohla! To je druhý tvář tohoto roku - ten osudný den. Všechno se změnilo. Měla jsem všechno a v tu ránu to všechno zmizelo pryč. Ležel na zemi, nehýbal se, nedýchal, jeho srdce nebilo... Aneb z něčeho dokonalého se během sekundy stane to nejhorší.

Zároveň děkuju, že jsem mohla prožít něco tak nádherného, ale člověk nedokáže zapomenout i na ty další stránky. Jistě vím, že asi to takhle nebude napořád, že zřejmě to časem alespoň částečně ustoupí, ale nechci zapomenout ani na vteřinu. Nechci nikoho jiného ve svém životě. Nechci už nikdy milovat, protože když milujete tak se Vám to vrátí tak, že nemáte nic a ještě přijdete o člověka, kterého milujete. Nechci aby vedle mě na posteli lehával někdo jiný než on, aby mě hladil ve vlasech někdo jiný. Už mě nebaví říkat lidem, co nevědí... " Jé já tě viděla s přítelem.. tak ať Vám to klape.." " No on zemřel"... Nebudu to říkat, on žije. A je stále mým přítelem. Nepřestane jím být. Možná už nemůže on zamnou, ale já mohu jít za ním! A jednou půjdu až mě taky povolají nahoru.

Možná nemám komu říkat své trápení, ale ona mám. Jemu, jako jsem to dělala celý rok. On mě určitě poslouchá. Nač potřebuju lidi, který se jen tvářej jako kamarádi, ale nakonec, když je člověk potřebuje nejsou nikde. Slibů mají plnou hubu, ale na skutky si už čas nenechají. Nepotřebuji nikoho. Ani je. Jediné, co dokážou říkat, že přeci nejsem jediná, komu někdo umřel. To je podpora z domu. Už je to měsíc, měla by jsi začít někam chodit a bavit se, smát se. Nejlíp si najít nového přítele. Seru jim na to. Budu si dělat jen čistě, co chci já. Já chci truchlit a tak že taky budu.

Pro ně byl možná jen někdo, kdo se nachvíli zastavil u jeho dveří. Styděla jsem se za ně, když ještě žil, ale teď se za ně stydím o to víc. Poslouchat kecy... kdyby jsi ho nepoznala tohle by se nestalo! Nechť si vlezu někam ... Já ho chtěla poznat, já ho měla poznat... Nikdy bych neměnila! Nikdy! Ani ne vteřinu bych neměla! Jsem vděčná, že jsem rok mohla žít vedle takového člověk jako byl on! Pro mě byl jen někdo, jen nedokáží pochopit, že nejsem jako oni, zahledění do sebe a že mám taky nějaké city! Pro ně to nic není, jeli na pohřeb, to si odtrpěli, pár vlídných slov jeho rodině... ale skutek utekl... Je to za nimi a musí to být i zamnou.

Jak říkám, nepotřebuji kamarády, rodinu... zvládnu to sama ať už se jim to bude líbit nebo ne. A smrti se vážně nebojím. Ne teď už ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama