Leden 2014

Kdo neprožije, nepochopí.

30. ledna 2014 v 22:29 | Petule =D |  Zápisníček
Kdo neprožije, nepochopí. Nevím, opravdu nevím, jak to mám zvládnout. Snažím se, hodně se snažím. Svolila jsem, že budu mít spolubydlící, svolila jsem, že půjdu na ples naší školy, že uspořádám kamarádům oslavu narozenin a návratu z Erasmu. Vnitřně se ovšem vůbec nedokážu kontrolovat. Nikdy nevím, kdy propuknu v pláč, co mě dostane. Ať už je to prohlášení kamaráda: "Musí tam být hodně masa, takovej steaček či uzený". Takhle nějak by to pravil i přítel. Nebo všichni chodí a dávají zkoušku z Terma, která je u nich hodně náročná, mluví se o ní, připravují se na ni. A mě to připomíná jeho, protože z ní měl sám strach. Nebo dneska jsem šla s kamarádkou v Brně do Vaňkovky… a tam jsem s ním byla téměř naposled. Byli jsme i ve stejném obchodu. Jak mám jít na diskotéku či ples, aniž bych nemyslela na něj, protože jsem chodila všude s ním. Bavit se bez něj? Je skoro až hřích.

Nemám sílu...

15. ledna 2014 v 1:14 | Petule =D |  Zápisníček
Jedna hodina ráno a já nemůžu zaboha usnout. V hlavě se mi opět přemítá plno vzpomínek na ty krásné chvíle... i na ty poslední, především na ty poslední. Nemůžu si pomoct, dusím v sobě veškeré své emoce. Nemůžu je dát najevo, není komu... Nezůstal tu jediný člověk, kterému bych věřila...

... musí to nějak jít.

9. ledna 2014 v 12:07 | Petule =( |  Zápisníček
Tak už jsem zase odjetá většinu týdne v Brně v našem "hnízdečku lásky", tedy bývalém. Když se kolem mě motá hodně lidí, tak je to dobré, ale když začnu být sama cítím tu úzkost. Stále více a více si pak uvědomuji, že opravdu nezbylo nic z mého drahého člověk. Pouze ta vzpomínka na něj, fotografie a zvláštní pocity.