Nemám sílu...

15. ledna 2014 v 1:14 | Petule =D |  Zápisníček
Jedna hodina ráno a já nemůžu zaboha usnout. V hlavě se mi opět přemítá plno vzpomínek na ty krásné chvíle... i na ty poslední, především na ty poslední. Nemůžu si pomoct, dusím v sobě veškeré své emoce. Nemůžu je dát najevo, není komu... Nezůstal tu jediný člověk, kterému bych věřila...



Ani nemám žádné soukromí, na pokoji mám stále svojí spolubydlící, která je zároveň kamarádka. Nehorázně mě rozčiluje její přítomnost. Je tu téměř nonstop. Stále na mě mluví a něco po mě chce, když nemám náladu nebo si nechci povídat. Není to prostě přítel, kterého jsem tu měla...

Když ležím v posteli mám takový zvláštní pocit chladu. "Je tu semnou?" říkám si... Okno je sice zavřené tak odkud jde ten zvláštní chlad. Kdo ví. Nikdo. Můžu se pouze domnívat, že je tu semnou nebo můžu vlastně jen doufat, že to tak je.

Už mě to nebaví zvládat, jsem na dně. Tak nehorázně mi chybí a jen si člověk uvědomí, že už ho neuvidí, je nesnesitelné. Proč se takovéhle věci dějí zrovna mě... nic jsem tak hrozného neprovedla! Nemůžu mít jednou v životě štěstí... mám asi jen omezené množství, které jsem měla.. - rok.

Už je to dva měsíce a pět dní a mě to stále přijde věčnost. Jsem sama... navšechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 15. ledna 2014 v 22:09 | Reagovat

Neztrácej naději.. zas bude lépe. Určitě tam s Tebou je, dává na Tebe pozor a potichu šeptá, abys to nevzdávala a užívala si života :)

2 Amelie Amelie | Web | 12. února 2014 v 22:20 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Nejsi sama, je s tebou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama