Existuje nejlepší kamarád/ka?

13. srpna 2014 v 23:24 | Petule =D |  Zamyšlení/ Názory
"Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš."
Brouzdáním po různých Vašich blozích, jsem přečetla pár článků o nejlepších kamarádkách a pravém přátelství. Avšak v hlavě se mi objevila velice dobrá otázka - existuje snad něco jako pravá kamarádka, nejlepší kamarádka?


Každý z nás má různá stádia, kterými si v životě projde. Dejme tomu, že ve školce a základní škole, možná i střední škole - prostě v období puberty - jsem měla dojem, že mít nejlepší kamarádku je to nejdůležitější. Mít někoho, kdo Vám bezmezně věří, na koho se můžete obrátit za každé okolnosti, vždy Vám řekne nějaké hezké věci a podpoří, když je nejhůř. Ve skutečnosti takové věci v jednom člověku nenajdete - z vlastní zkušenosti - určitě jsou i výjimky.

Na vesnici jsem vyrůstala s holčinou svého věku, vlastně byla jen o měsíc a šest dní starší než já. Hrály jsme si spolu, když jsme byly malé, nastoupily do školky, následně do školy. Natáčely jsme různá videa, hrály si na zahradě na Čarodějky, vytvořily jsme si vlastní knihu Stínů. Chodily společně na zmrzlinu, ven a podobně. Postupem času i na diskotéky, byla jsem to já, kdo přemlouval její rodiče, aby jí prvně pustily ven a zaručila jsem se za ní.

V našem vztahu v té době, ale už byly menší jizvy. Jsem člověk, který nezapomíná, a na malý podvod vůči své osobě jsem nikdy nezapomněla. Ona na tom byla daleko hůře. Přišla si vedle mne ošklivá, nechtěná, v mém stínu… Nikdy jsem jí nedala žádnou takovou záminku, aby si to měla myslet. Jenže pokaždé, když se našel nějaký chlapec, kterému jsem se líbila - záhadně ho milovala. Neměla jsem s těmi chlapci nic, protože jsem věděla, že ona je má ráda. Všechno to vygradovalo, když jsem jí seznámila se svým přítelem, a ona se mu věnovala až nad zdravou míru. Jak můžou být lidi kamarádi, když jeden druhému závidí?

Jednoduše, nemohou. A také to tak rychle skončilo. Kamarádka si ve svých osmnácti letech našla svého vysněného prince - konečně. Jenže já jsem jí ho neschválila… Byl to čtyřicátník, ženatý s malým dvouměsíčním synem. Kamarádi jsou navíc od toho, aby si říkali věci, které nechtějí slyšet. Jsou od toho, aby nám otevřeli oči, když je máme zaslepené. A přesně o to jsem se snažila. Řekla jsem jí svůj názor, že si nemyslím, že je nejlepší partie, že rozvrací rodinu, že s tím nesouhlasím. Jediné, co byla schopná říci, že jí to nikdy nepřeji. Nepřeji ji štěstí, protože nejde o mě, protože ten chlap nechce mě… Takže kvůli čemu má nejlepší kamarádka zahodila 18 let přátelství?

… kvůli chlapovi. Po tolika letech zjistíte, že člověka vlastně vůbec neznáte. Nikdy by jste takové chování nepřisoudili tak něžné a nevinné tváři, kterou znáte od plen. Co tím chci vlastně všechno říci?

Nejlepší kamarádka je jen mýt, nejlepší kamarádky neexistují, alespoň v mém světě… Existují kamarádi a přátelé. Přátel můžeme mít mraky, davy… stovky… Na druhou stranu kamarádů jen pár. Lepší mít třeba dva tři lidi, kterým můžete věřit. V mém případě každému z těch kamarádů říkám jiné věci, vím, ohledně kterých věcí jim mohu věřit, že je nepošlou dál. Dále dostanete i více názorů a pohledů na danou situaci… Co znamená pro mě kamarádství?


Všechno! Nebyla jsem zklamaná jen jednou. Už se tak stalo i podruhé. Nejlepší kamarádka, ale když se stala v mém životě tragédie, nepřišla a neobjala. Byla to druhá rána… ale to odbíhám. Kamarád je pro mě člověk, který mi řekne, že se chovám jako blb, když se tam chovám. Řekne mi do očí svůj názor, ikdyž se mi to osobně nelíbí! Vrátí mě nazpět do reality. Já jsem kvůli své upřímnosti přišla o první "nejlepší kamarádku", ale myslím, že to ke kamarádství patří. Být k tomu druhému naprosto upřímný a umět mu říci i věci, které se mu nebudou líbit. Kdo jiný byl Vám měl říci, že se chováte jako debil, ať se začnete chovat normálně než Váš kamarád?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 21. srpna 2014 v 20:16 | Reagovat

Zajímavý článek :) Já jsem nikdy moc kamarádů neměla, ale měla jsem jednu nejlepší kamarádku. Jenže po skončení základky jsme každá odešla na jinou střední a nějak jsme na sebe zapomněly... Od té doby jsem už nepotkala nikoho, s kým bych si nějak víc rozuměla :/
Naštěstí mám svoje zvířata, ty mi vynahradí všechny kamarády :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama