Smrt přichází i v tu nejméně očekávanou chvíli...

24. března 2015 v 14:27 | Petule =D |  Prcek
Jméno: Prcek
Narozen: 17. 11. 2013
Přinesen domů: 05. 01. 2014
Pohlaví: Prcek
Rasa: Zakrslý beránek
Umrtí: 11. 01. 2015


... aneb jak by neměli končit domácí mazlíčci.

Souhra špatných náhod bohužel musela opět změnit můj život. Tvořeček na kterém jsem visela psychicky odešel. Ne dobrovolně, ale mojí vinou. On si běhal jako vždy, poskakoval vesele po pokoji, střídavě odpočíval vedle skříně či postele... občas jsme si zablbli, zahráli a věnovali se sobě navzájem...
Pak jsem se zvedla ze židle a šla si pro něco do kuchyně a on vystartoval zpoza místa, kde nikdy nebývá, přímo pod mé nohy. Bohužel jsem v té chvílli už nestihla nijak zareagovat a.... Ano, šplápla jsem na něj. V tom šoku jsem nevěděla kam, co a jak... Utekl... Já se složila na zem na domeček z karet...
Přítel šel a našel malého, vzal ho do náručí, klepal se, byl v šoku.. a došel ke mě, že je přeci v pořádku... že to vidím, akorát je vyděšený... Já se trochu vzpamatovala a vzala jsem si malého...
V noci jsem ho chodila kontrolovat, nemohla jsem spát. Ráno jsem si všimla, že neubylo ani trocha jídla... Vypustila jsem ho z klece a on zas vesele pobíhal po pokoji. Zašramotila jsem sáčkem s dobrůtkami a byl hned u mě jako vždy. Dala jsem mu jednu, ale on si ji nevzal ikdyž bylo jasně vidět, že chce.
Jeli jsme na veterinu - rentgen, verdikt. Zlomená čelist na dvakrát. Já to od začátku tušila, přítel mě přesvědčoval, že jsem na něj nešlápla tak, aby mu něco bylo, ale bylo! Veterinářka nám doporučila uspání.
Posledních pár chvil na rozloučení a nechali jsme ho tam.

... musela jsem tam nechat to nejdražší a vlastní vinnou! Nikdy si to neodpustím!

Miluji tě, zlatíčko.


 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama