Zápisníček

Nový přístup, změna.

21. září 2015 v 12:03 | Petule =D
Člověk musí dlouho bojovat sám se sebou, aby přišel na to, že jeho život může z velké části ovlivnit pouze on. Ovlivňuje ho naše chování, přístup k věcem, motivaci. Stačí pouze chtít a změníme věci, které nám vadí - tedy alespoň většinu z nich.

Každý druhý si stěžuje na svůj život. Přiznávám, byla jsem jako většina. Nebyla jsem spokojená s tím, jak žiji. Vinila jsem ostatní z věcí, které jsem já udělala špatně. Možná pozdě, možná včas jsem si uvědomila, že to pouze já mohu ovlivnit svůj život. Svými rozhodnutími, reakcemi, motivací… Většina je v mých rukách, stačí pouze uchopit šanci. Sice jsem pouze na začátku té trnité cesty, ale chci vytrvat. Je to pro mě důležité, nechci zklamat sama sebe, chci si dokázat, že na to mám!

Na jednom z blogů jsem si pročetla pár článků o karmě. Něco na tom bude, už dlouho si říkám, že mám to, co jsem si zasloužila. A věřím v to. Každý člověk dostane takovou nálož, jakou unese. Ikdyž se to velmi těžko říká, něco bude na citátu:


"Nikdy nelituj, že jsi v životě někoho poznal. Dobří lidé ti dají radost. Špatní ti dají zkušenosti. Ti nejhorší ti dají lekci a ti nejlepší krásné vzpomínky."


Krásné vzpomínky mám díky člověku, který mi ukázal veselý přístup k světu. Sice už tu není a odpočívá někde, kam za ním nemůžu, ale on mě obohatil ze všech osob nejvíce. I ta bolest za to stála - neměnila bych! A k tomu se hodí tento citát:


"Někteří lidé vstoupí do našeho života a po čase odejdou, aniž by zanechali jakoukoliv stopu. Někteří zůstanou jen chvíli, ale přesto navždy změní nás život"

Citáty jsem si převzala ze stránek Každý den s citátem.

Kabáti: Po čertech velkej koncert II.

18. září 2014 v 22:29 | Petule =D

Tento velký den přišel poměrně velmi rychle. Ještě nedávno jsem objednávala lístky přes internet a čekala až mi vstupenky přijdou na e-mail. Inu 13. 9. 2014 - tedn den nastal velice rychle. A přišel Po čertech velkej koncert II. na Vypichu v Praze.

Horolezci, horolezci.. horolezčata nelezte...

26. srpna 2014 v 21:59 | Petule =D
Nejen špatné věci se dějí v mém obyčejném - občas až nudném - životě. Jelikož žiji v oblasti, kde pískovcové skály rostou jak houby, byl by to téměř hřích nezkusit alespoň jedinou z nich pokořit. Z okýnka kiosku pod těmito obry jsem se na horolezce dívala příliš dlouho. Domluvila jsem se s mladými jedinci, aby mě vzali sebou...

... a dne 22.08.2014 se ze mě stala "mini" horolezkyně. Pokořila jsem tři skály - Večerní, Sluj a třetí si opět nepamatuji, takže její název zůstane zahalen minulostí. Sluj jsem zdolala jako první. Byl to poměrně silný zážitek, když vůbec netušíte, jak se na skálu leze... jak máte pokládat ruce na ten studený kámen, jaké uzle máte uvázat. Narvala jsem se do bot, které byly o číslo menší. - Netušila jsem, že na lezení existují speciální boty - ... Ono to šlo téměř samo, pokud člověk položil ruce k té kráse, dostal se kamkoliv. Sranda, ale byla když mi 16-tiletý kluk, řekl ať prolezu tou úžinou (škvírou) a já mu jen obratem řekla, že se mi tam nevejde zadek, že tam se nevejdu. =D

Ano, tento den se zapíše jako úšpěšný, hezký a klidný... a doufám, že se bude opakovat. Není to vůbec špatné... vylést nahoru a rozhlédnout se do kraje. =)

Jeden zničený sen...

3. srpna 2014 v 14:04 | Petule =D
Občas si říkám jestli v mém životě má vůbec nějaká má činnost či rozhodnutí nějakou váhu. Po hodně dlouhé době jsem plná odhodlání k tomu, abych udělala další veliké životní rozhodnutím, nad kterým váhám hrozně dlouho. Chtěla bych vyjet na Erasmus, protože se schyluje k poslední příležitosti tak udělat...

"Můj miláššek"

27. července 2014 v 22:53 | Petule =D
Každý máme nějaké sny, přání... Některé jsou reálné, některé nikoliv. Ikdyž si to mnozí lidé, které znám nepřípouštějí, pokaždé nám něco chybí a snažíme se něčeho dosáhnout. Já o všem co chci mluvila už hrozně dlouho... A když o něčem stále jen mluvíte, nikdy to mít nebudete!

Všechno přichází postupně...

7. července 2014 v 10:06 | Petule =D

To, co nám nikdo nikdy nemůže vzít, je naše víra, ať je jakákoliv.

Tenhle citát mě před několika dny naprosto "trefil do nosu". Je tak neskutečně pravdivý! Všechno závisí na nás, samozřejmě, že né doslova všechno, ale většina věcí. Vše závisí na tom, jak se cítíme psychicky, od toho se odvíjí naše fyzické a vlastně i celkové "zdraví". Život nám dává kopance, ale každému jen ty, které snese? Neřekla bych, že to takhle funguje, ale dejme tomu.

...NIC

13. února 2014 v 22:02 | Petule =D
Všude mě pronásleduje ten hrozný Valentýn! Nikdy jsem ho neslavila, ani nijak neřešila. Jenže ono je to všude. Od slev až po lidi, co přidávají své úžasné zamilované statusy. Nenávidím lidi, co jsou šťastní. Jednu chvíli si přijdu smířená se vším a ve chvíli druhou jsem naprostá troska. Nachytávám se přitom, jak už si ani nevzpomínám jaké to bylo být s ním. Nepamatuju si objetí, pusu, jeho hlas... nic. Je to tak hrozné, ta vina všechna....

3. měsíce

9. února 2014 v 23:11 | Petule =D
Čas běží opravdu nezastavitelným tempem... Zítra to budou přesně tři měsíce, co mi odešel. Už tři měsíce jsem vdova. Všechny ty pocity jsou opravdu zvláštní. Moje nálada je těžce na stupni 0. Myslím na něj stále a stále přemýšlím o tom, co jsem mohla udělat jinak, jaké by to bylo, kdyby tu byl. Co jsme dělali minulý rok touto dobou. Je hrozně těžké přijmout ut myšlenku, že už není. Odešel tak mlád. Vím, že se stále opakuji. Ovšem není to věc, která by přebolela hnedka.

Kdo neprožije, nepochopí.

30. ledna 2014 v 22:29 | Petule =D
Kdo neprožije, nepochopí. Nevím, opravdu nevím, jak to mám zvládnout. Snažím se, hodně se snažím. Svolila jsem, že budu mít spolubydlící, svolila jsem, že půjdu na ples naší školy, že uspořádám kamarádům oslavu narozenin a návratu z Erasmu. Vnitřně se ovšem vůbec nedokážu kontrolovat. Nikdy nevím, kdy propuknu v pláč, co mě dostane. Ať už je to prohlášení kamaráda: "Musí tam být hodně masa, takovej steaček či uzený". Takhle nějak by to pravil i přítel. Nebo všichni chodí a dávají zkoušku z Terma, která je u nich hodně náročná, mluví se o ní, připravují se na ni. A mě to připomíná jeho, protože z ní měl sám strach. Nebo dneska jsem šla s kamarádkou v Brně do Vaňkovky… a tam jsem s ním byla téměř naposled. Byli jsme i ve stejném obchodu. Jak mám jít na diskotéku či ples, aniž bych nemyslela na něj, protože jsem chodila všude s ním. Bavit se bez něj? Je skoro až hřích.

Nemám sílu...

15. ledna 2014 v 1:14 | Petule =D
Jedna hodina ráno a já nemůžu zaboha usnout. V hlavě se mi opět přemítá plno vzpomínek na ty krásné chvíle... i na ty poslední, především na ty poslední. Nemůžu si pomoct, dusím v sobě veškeré své emoce. Nemůžu je dát najevo, není komu... Nezůstal tu jediný člověk, kterému bych věřila...

... musí to nějak jít.

9. ledna 2014 v 12:07 | Petule =(
Tak už jsem zase odjetá většinu týdne v Brně v našem "hnízdečku lásky", tedy bývalém. Když se kolem mě motá hodně lidí, tak je to dobré, ale když začnu být sama cítím tu úzkost. Stále více a více si pak uvědomuji, že opravdu nezbylo nic z mého drahého člověk. Pouze ta vzpomínka na něj, fotografie a zvláštní pocity.

Ohlédnutí...

31. prosince 2013 v 14:05 | Petule =D
Ještě před rokem touhle dobou to byl vcelku normální fajn den. Sice nevím z jakého důvodu jsem nebyla s ním, ale byla jsem na brigádě - myslím. Hned prvního jsem jela poprvé navštívit jeho rodiče... Ale byl tu!

Štastné a veselé...

24. prosince 2013 v 15:27 | Petule =D
... ani jedno z toho se konat nebude. Tenhle rok se mi slovo Vánoce příčí na jazyku. Svátky, kdy jsou všichni šťastní a spokojení. Nejsou. Život totiž přináší nástrahy, které se překonávají dlouho. Kdybych věděla, že je doma a připravuje se na štědrovečerní večeři stejně jako já, byla bych šťastná...

Smrt součást života

5. prosince 2013 v 22:48 | Petule
Nikdy mi nepřišlo, že by smrt byla součástí mého života. Samozřejmě, že u starších se dá očekávat, ale u mladých lidé mého věku by mě to ani na okamžik nenapadlo. Ve dvaceti se neumírá. Člověk si opravdu nedokáže představit, co to obnáší, dokud se mu něco takového nestane.

10.listopadu 2013 ten den se stal osudným mému příteli. Byl naprosto zdravý. Po pitvě zjistili, že se stalo něco podobné, jako se stává sportovcům, upadnou a už nikdy nevstanou. Zradilo ho vlastní srdce - šlo o akutní zástavu srdce. Byla jsem u toho a viděla jsem, jak nejdůležitější osoba v mém životě opouští tenhle svět....

Smrt čeká všude...

23. listopadu 2013 v 15:11 | Petule =D
V průběhu posledního roku jsem neměla téměř sebemenší důvod sem psát. Byla jsem tak šťastná. Když jsem ho poznala tak jsem si ani neuvědomila, kolik mi toho dal. Přinesl mi klid do duše, mír do srdce a lásku do života. Ukázal mi, jak se dá prožít život s úsměvem. Jaké je to mít vlastní "rodinu", ikdyž jsme byli jen dva. Dal mi zázemí a oporu, které jsem dlouhou dobu hledala. Dal mi důvod žít. Je zvláštní, jak jeden den, může naprosto změnit život.

Zamyšlení nad začátkem prázdnin... =)

8. července 2013 v 23:20 | Petule =D
Není náročné najít čas na to, aby něco napsal, největším důvodem je chuť k tomuto činu. Projela jsem pár blogů a všichni píšou, jak na to nemají chuť a čas psát nějaké články... Inu, znám ty pocity. Nadruhou stranu jsou tu i dny, kdy jediný důvod proč se nezblázním je tenhle blog. Dny, kdy je mi ouzko.... kdy se mi po tvářích koulejí slané slzy, či když se můj úsměv ztratil z dohledu. Jo, a přesně pro tyhle chvilku je tu on - blog. Vždy mě vyslechne a neodmlouvá.

Neříkám, že tento blog je pro něko ho nějak zajímavý. Najde se tu jen a jen spousty mých žvástů, které nemám komu sdělit. Trápení, která si nechávám pro sebe, radost kterou s ním sdílím. Běžné fotky, do kterých vkládám kus sebe. Vlastně to tu slouží jako odkladna pro mé myšlenky, když se citím být sama. Už ani nevím, jaké to je si s někým psát, sdílet pocity... být s někým kamarádka...

A tak vlastně začínají moje prázdniny. Jedna brigáda za super peníze nevyšla a tak na poslední chvíli přišla brigáda za "nic" ale lepší nic než drátem do oka, nebo tak nějak se to říká, ne? Kamarádka.. moje bývala nejlepší zřejmě.... už o ní nic nevím, od doby co si začala s kamarádem, tak se bez něj nikde nehne. Tráví čas jen s ním... a mě už ani nenapíše. Což, je to prostě krutá realita, jen je zajímavé jak postupem času lidi od vás odcházejí a přicházejí nový. Nevím, čím to je, ale u mě se to střídá nějak moc...

Možná přeci jen nejsem naprosto normální, ale kdo je! =D Navíc, nemůžu si moc stěžovat, mám co jsem kdy chtěla. Přítele, který je naprosto úžasnej, hodnej, pozornej, naslouchá... Podpoří mě v čemkoli i kdyby to byla naprostá volovina. Miluju když se usmívá, akorát nám nejsou přány prázdniny. Jezdí s kombajnem brigádně a proto ho skoro celé prázdniny neuvidím. Čímž vyvstává otázka čím já naplním celé dva měsíce? Něco budu muset najít. Jen se zatím nemůžu dokopat k nějaké činnosti.

Navíc mě ještě přítel potěšil tím, že si všiml těch problémů doma, a není jen další co mi vykládá, že je to normální. Bez mého popudu mi řekl od srdce co si myslí, co já si myslím již dlouho. Hrozně mi to dalo sílu.

Aneb užívejte prázdninové dny plnými doušky...
...... nikdy nevíte, jaké překvapení na Vás kde čeká.

Snad už to brzy skončí. =)

10. června 2013 v 20:19 | Petule =D
Vážně nesnáším zkouškové. Nic nestíhám. Spousty času věnujete pouze učení a nemáte čas na sebe, kamarády ani nic jiného. Nutné zlo - tak to beru. =D

Né všechno se daří, stále mi chybí dvě zkoušky, protože v indexu mám pěkně dvě F. Doufám, že z nich udělám aspoň E, mám ještě z každého jeden pokus. Jenže Podnikové finance nedává moc lidí, ale na Finanční trhy, to se naučím pořádně a plánuju to dát. A pak už hurá na prázdniny, ale ještě minimálně dva týdny mě čekají plné účení. Pak už jen oslavit narozeniny.... a hodit si pohodičku a nožky nahoru. Snad přidám i nějaké fotky. =) Snad bude na něco alespoň trochu čas. Ještě ani nevím, jestli mi dopadla brigáda. Všechno nejisté, nesnáším nejistotu.

Zkouškové začalo, a nebo taky ne. =D

21. května 2013 v 10:53 | Petule =D
Jo už to začalo -tvrdá vojna. A nebo taky ne. Máme týden volna, ale už jsou první předtermíny,
které zatím úspěšně vymetám. Zkouška z které jsem měla velký respekt zvládnuta a dosti solidně za B. Jsem hrozně ráda. Dneska ráno jsem byla na další zkoušce (ale šlo jen o zápočet) a hurá taky to vyšlo, a to jsem neměla čas se na to učit, ale je to tam.

Zítra mě čeká ještě jedna zkouška a pak ještě v pátek a budu mít za sebou čtyři věci, pokud se
vše povede. Budu mít hotovo 4 zkokušky z 9. =) Přičemž jednu zkoušku už jsem psala, jen nevím, jak zatím dopadla. Ale to nejhorší je předemnou. Podnikové finance (netuším z čeho se mám učit) a Matematika a Finanční trhy. =)

Doufám, že se takhle tabulka co nejrychleji zaplní. =) A samozřejmě známkami od E výše.
Žádné F tam nechci. =)

... Oslava =)

1. května 2013 v 20:21 | Petule =D
Nikdy nebudu litovat, že jsem si vybrala Brno místo Prahy.
Ano, mluvím o svém výběru vysoké školy. Brno mi dalo to, co mi dlouhé roky chybělo. Přítele, kterého mi může závidět každá druhá holka. Je hodný, pozorný, trochu dětský, ale zodpovědný, nádherný... a hlavně MŮJ. Další, co mi to tu dalo, tak partu skvělých lidí. Sice to pro mě nejsou zatím nijak blízcí lidé, ale myslím, že se to časem změní. Mám s nimi ale skvělé zážitky.

Zůstávala jsem v Brně 14 dní, protože mí čtyři kamarádi slavili
dvacáté narozeniny. Začali jsme oslavovat až v pátek ve večerních hodinách. Oslavenci dostali dohromady lahev a pak kluci doutník a holky svíčku. Pustili jsme z balkónu hudku a hrálo se s balónem, grilovalo se. Nikdo se neopil, ale byla zábava a klídek.


Další den většina lidí odjela domů, ale to nebydlí tak daleko jako
někteří z nás. Tak jsme si roztáhli deky ven a rozdělali gril, hráli hry. Pak se zašlo pro šlehačku a zmrzlinu. Jenže to byla ta chyba. =D Kluci začali stříkat šlehačku po holkách, a byla šlehačková bitka, pak vodní lázeň... a nakonec jsem oplácaná šlehačkou skončila taky. Byla to hrozná sranda. Pak jsme byli na procházce kolem řeky Svitavy. Krásně hučela voda... seděli jsem u jezů a byl klídek.


Včera jsem byli na jídle. Přes slevový portál jsem si objednali vocher.
Tolik jídla za takovou cenu. Mňam. Steaky a stehýnka, a pak že se studenti nemají dobře. =D

Když se vrátím ještě do dávnější doby, tak jsme byli na Light Show
na VUT kolejích. Bylo bláto a stejně jsme promítání moc neviděli, protože jsme viděli jen půl budovy. Všude bylo hrozně lidí. Byla jsem akorát otrávená.


Inu a teď ležím v posteli, nějak se nemůžu dostat z nachlazení,
bolí mě v krku, hlava, mám rýmu. Už by bylo potřeba, aby zapršelo a trochu se vyměnil vzduch je tu hrozné počasí... pil se všude cítit. Šílené.

Frčák... =D

20. dubna 2013 v 0:08 | Petule =D
Čas vážně letí hrozně rychle. Jak u hodně blogerů čtu nemají poslední dobou
moc času na své blogy. Ani já nejsem výjimka. Vysoká mě prostě zaměstnává na plný úvazek. Ten půlrok hrozně rychle uteče a už zas píšeme zápočty a různé hloupé písemky. Blíží se zase zkouškové...

Pár změn se událo... bydlím na pokoji s přítelem pár zápočtu mám již konečně za sebou - díkybohu úspěšně =)

Všichni mi navíc trvdili, že v Brně není téměř žádná zima. Takže jsem tam neměla
ani řádné zimní boty a ejha. Kalamita v Brně. Nejezdili troleje ani šaliny.

To byla jen taková vtipná vsuvka.. =D Mě to zpětně vážně baví, když si na to vzpomenu.

Jinak na velikonoce jsem byla u přítele, ale na zelený čtvrtek jsme byli na Mendelově náměstí na zelém pivu. Nikdy jsem o ničem takovým nevěděla. Tak jsme schválně jedno zkusili. =) A bylo výborné, ale silné.

Doufám, že bude více času. Chystám se v květnu na Majáles a Kabáty. =) Snad to dopadne dobře a společně s tím i ty zápočty a zkoušky... bude to náročné. =D

Pohádka do které se vracím... =)

22. března 2013 v 19:40 | Peťule =D

Miluji když mohu vypadnout do přírody a jen tak se procházek po čerstvě napadnutém sněhu...
Hodně času teď trávím v brněských ulicích, kde vidím spousty obchodů, lidí a šalin, ale přírody se mi tu moc nedostane. Zůstávám tu až tři dný v měsíci takže doma jsem opravdu minimálně.

To je důvod, proč si toho doma tak vážím. Nejenom že nemusím doma poslouchat hádky rodičů,
ale když přijedu je to zvláštní pocit. Sice mě doma nevítají a nejsem pro ně nijak speciálí, jako pro mé spolužáky, kteří mají doma vždy navaříno a podstrojují jim, ale i tak to má své kouzlo.

A proto moci vzít mého miláčka na procházku kolem mé rodné vesničky do polí a lesů je pro
mne jako lék pro duši z velkoměsta. Chybí mi velká rozhlehlá pole, která jsou v současné době plná bahna či sněhu? Údajně sněhu... U nás je sníh! Miluji sníh, miluji když malé vložky poletují vzduchem... Rybníček, který leží kousek na vesnicí, a proč rybníček? Protože má zhruba 2x3 m, je opravdu malinký, ale u něj je velký strom s krásnou košatou korunou. To je moje téměř nejoblíbenější místo u nás. Mohu jít po cestě, vcelku rozbité, ale nepotkám téměř žádné auto. Betynka si může pobíhat kolem, jak se jí jen zlíbí. Ta volnost, síla.... vážně mi to chybí. =)


Co mě zavedlo do Brna =)

20. března 2013 v 22:48 | Peťule =)
Věřím, že si stále ještě pamatujete situaci v deváté třídě, kdy jste se museli rozhodnout na kterou
budete dále směřovat. Většina lidí nevěděla kam půjde. A to byl i můj případ. Vybrala jsem si Obchodní akademii.

To samé mě čekalo i na štřední škole ve čtvrtém ročníku. V úvahu přišli školy v Brně (Mendelova
universita), Praha (VŠE, CZU), České budějovice (Ekonomka). ČB byly pouze taková jistota, kde by mě vzali bez příjmacích zkoušek. Prioritou byla samozřejmě VŠE - nejprestižnější ekonomická škola v zemi. Byla jsem na přijímačkách, napsala jsem je, ale nestačilo. Na hlavní obor, co jsem se hlásila bylo potřeba 145 bodů a já měla nějakých 140 bodů. Smůla, přijali mě, ale na učitelku ekonomických předmětů a to jsem nechtěla. Na ČZU jsem také dělala příjímačky a zcela úspěšně. Původně jsem byla přihlášená na Kynologii, ale kvůli tlaku rodičů jsem musela změnit obor na Ekonomický a byla jsem přijatá. Poslední možností bylo Brno - Mendelova univrsita. Přijímací zkoušky bohužel nedopadli. U nich jsem naprosto zklamala.

Proto jsem se rozhodla, že půjdu na ČZU, dostavila jsem se na zápis. A byla jsem oficiálně
studentem jejich školy, ale v zápětí mi přišlo odvolání z Brna, že mě přijali. Takže vlastně ani nevím proč, ale řekla jsem si, že půjdu do Brna. Naprosto neznámého města, kde nikoho neznám. Dodnes nechápu, proč jsem to nakonec změnila a šla do Brna. Nikdy toho ovšem nebudu litovat. Ta škola není nejjednodužší. Položme si ale otázku, co máme v dnešní době zadarmo. Nic!

První semestr byl plný akcí... picích akcí a seznamování s novými lidmi. Přišlo zkouškové a velké
překvapení, nebylo to tak lehké jak jsem si myslela. Řeknu Vám Makroekonomie je hrozný předmět především, když ho berete naprosto do podrobností, ale dala jsem ho na třetí a poslední pokus! Bohužel ten předmět udělal pouze nějakých 300 lidí z 700. Jenže nakonec jsem stejně ztroskotala na angličtině. Prošla jsem písemnou, ale ústní mi prostě nedali. I tak je to úspěch. Stálo mět o hodně nervů a tak, ale co.... to jsem my nerváci.

Teď už navštěvuji druhý semestra uvidíme jaké bude zkouškové...

Narození =)

20. března 2013 v 21:54 | Peťule =D
Není to žádný jednoduchý proces - takové očekávání "narození" blogu. V očekávání musíme
vymyslet trefný název, který není jen tak lehké vymyslet. Podaří-li se Vám najít nějaké vhodné jméno Vašeho "dítěte". Zjistíme, že jméno používá již někdo jiný ač se svému "dítěti" nevěnuje. Zajímavě vyřešené, pokud není blog vůbec využíván (má prázdný obsah) či již byl zrušen, proč nemůže být přezdívka použitelná? Inu nechápu. A já se budu snažit o své "děťátko" starat dobře a něco nového ho naučit. Ten můj se tady narodil 15. 03. 2013 přesně v 18:02.

Nechystám se tu zveřejňovat žádné staré fotky či články. Budu hledět pouze do budoucnosti.
Minulostí se žíti stále nedá. Existuje spousta věcí, které pro mě nejsou uzavřené, ale musím se s tím naučit fungovat. Jako téměř každý majitel blogu působím na internetu už někdy od svých 11 let, cože je zhruba od roku 2002. Začínala jsem na blozích o seriálu Charmed. Byla jsem jich velkým fanouškem. Těch blogů tam bylo několik. Dále jsem pokračovala s tématikou osobních blogů - zhruba v době, kdy to začalo být aktuální. Byla jsem dokonce i členem autorského klubu. Bohužel většinou můj blog byl objeven lidmi, kteří to neměli nikdy vidět. A proto utíkám z adresy na adresu. Ale teď už si to budu opravdu hlídat. Kvůli svému poslednímu blogu jsem přišla o kamarádku. Sice jsem si už dlouho neměli co říci, ale napsala jsem na blog nasouhlas s něčím co souviselo s její osobou... a bylo zle, přitom jsem jí i osobně řekla, ale což ...

Co Vám mohu sdělit o sobě? Něco málo určitě. V současné době studuji prvním rokem na
Mendelově universitě v Brně, obor Ekonomika a management - cestovní ruch. Mám vše, co jsem si kdy přála mít. =) Miluji přírodu a ráda fotím (sice nemám zrcadlovku, ale i tak). Vlastním psíka - německou "vlčačku", které se bohužel nemohu věnovat moc často, proto jsem v Jihomoravském kraji a ona je ve Východních Čechách. Samozřejmě jako každý student mám občas i čas sledovat nějaké ty seriály - ikdyž stále méně. Mezi mé oblíbené patří Friends, Stargate SG-1, Once upon the time, Gilmorky, TVD (ale už pouze jen ze zvědavosti, jak to skončí). Hodně i čtu, nebo jsem alespoň četla a chtěla bych opět začít pořádně. Naposledy jsem jedním hltem přečetla Hunger games a musím říci, že se mi to skutečně moc líbilo.

Čemu se tu budu věnovat? Hlavně sobě... Svému působení na vysoké škole, focení, kreslení,
občas sepsání povídky. Prostě všemu co mě baví a co mě dělá mnou.

Určitě ráda poznám nové lidi,
Peťule
 
 

Reklama